Nenechte se odradit nuceným během ve škole

Běh ve škole pro mě byl vždycky peklo. Běhy na šedesát metrů mne nebavily, protože jsem nikdy nebyl sprinter a dobíhal jsem mezi posledními. A naopak dálkové běhy mne štvaly, protože mi přišly moc dlouhé. Ve čtvrťáku jsme běhali tuším 60 m, 1 500 m a 3 000 m. Jen podotknu, že to bylo jednou za ročník. Ale ta nucenost z toho dělala něco, co jsem si prostě nemohl oblíbit. Nikdy jsem neběhal, čemuž odpovídaly i výsledky. Nepamatuji si teď přesně, jaký čas jsme museli mít na nějakou kloudnou známku, ale už jen pocit, že musím běžet rychle kvůli známce… Tuším, že jsem z těchto běhů míval trojku.

No co, žádná katastrofa to nebyla, ale nikdy to ve mně nevyvolávalo chuť k běhu. Běh není něco, co člověk vypiluje za týden. Běžecká příprava na školní běhy mi přišla vždy nulová. Prakticky se nijak netrénovalo, jen se šlo na věc. Neumíš běhat rychle? Tvůj problém, běhej si doma. Hodnotit běh známkou dle rychlosti mi přišlo vždycky trochu mimo a nefér.

Ale co jsem chtěl říct, je – nenechte se odradit. Pokud jste ještě s během nezačli a máte to v plánu, zkuste to. Vykašlete se na to, že nebudete na tělocviku podávat výkony na jedničku. Běhejte pro zábavu a výsledky se dostaví. Ne hned, ale jednou určitě. Běhejte s chutí a myslete na své zdraví. Já to mám většinou tak, že soupeřím sám se sebou a až pak s ostatními, ačkoliv vím, že pokud chci být lepší, nikdy se neporazím.

Tomáš Potěšil

Běhám a snad mi to ještě nějakou dobu vydrží.

Všechny mé příspěvky - Website

Sledujte mě:
TwitterFacebookGoogle PlusNike+



Přidej komentář: