Můj nejlepší běžecký zážitek byl definitivně můj první (a zatím poslední) půlmaraton, který jsem si zaběhla loni v Aarhusu v čase 1:54. Nejenže jsem dostala příležitost stát se s tisíci dalšími běžci „hrdiny dne“, pro které ostatním lidem stojí za to vyjít do ulic a fandit, nejenže jsem si užila po cestě napříč mým zamilovaným městem spoustu skvělý živý muziky a v cíli kromě medaile a pocitu zadostiučinění dostala taky to nejlepší dánský čokoládový mlíko značky Matilda, ale hlavně jsem zjistila, že i když si člověk myslí, že už je v koncích a nezvládne to, vždycky v sobě najde poslední zbytky síly, který ho přinutí dotáhnout věci do konce (a to nejen při běhání). Kromě touhy dál běhat a zlepšovat se, jsem díky týhle skvělý zkušenosti poznala spoustu úžasnejch lidí z celýho světa. Mezi zvyšujícím se utrpením na trénincích a pevností našeho přátelství a potřebou vzájemně se podporovat a pomáhat si byla přímá úměra. Však ne nadarmo se naše běžecká skupina jmenovala „Run for friendship“.
