RunTheCz: Část třetí!

Podle vašich reakcí je asi lepší rozhovor, tak konec pokusů, vracím se k ověřené metodě a přináším vám další část vypravování o dvou dobrodruzích, co jsou na cestě kolem republiky!

Pozďo, můžeš mi prostě říct, jak začal druhej týden?

V pondělí to bylo ráno dost těžký, dali jsme si ovesnou kaši – to je ranní klasika. Pak jsme si ale sedli na benzince na kávu a nějak jsme se zahleděli do televize. Takový ty tupý výrazy, nevím, čuměli jsme na nějakou pohádku a prostě nešlo vstát. Nakonec jsme si dali takový ty benzínkový bagety (hnusný) a pokračovali s hladem dál. Nějak se ale zlomilo počasí a od té chvíle to byla paráda, běželo se suprově, večer ve Vlachově Březí nám pán poradil super stanování u vody.

To zní dobře, pokud se nepletu, tak na řadě byly Strakonice, kde ses bál velké silnice a množství aut. Jak to dopadlo?

Bylo to v pohodě! Ráno jsme se probudili u té vody a bylo to opravdu nádherný! Pak přišly samotný Strakonice, kde se fakt nebylo čeho bát, možná mých bolavých kolen. Spali jsme tam u Honzovy tety, kde jsme se fakt parádně přejedli gulášem a buchtama. V hospodě jsme to pak ještě zapili Strakonickým Dudákem a šli jsme spát.
10407094_878014882222028_1112580449113107455_n

Zůstali jste u tety na day off, když měla tak dobrý jídlo? A co kolena, opravil jsi je nějak?

Ne, to fakt nezůstali. Ale ráno jsme dostali párky na snídani, super. Co se týče kolen, tak jsem v centru města koupil kineziotejpy a zatejpoval jsem si to. Okamžitě to zabralo a díky tomu se mi běželo mnohem líp. Kousek za Strakonicema jsme se rozhodli dát si ještě jednoho Dudáka, na rozloučenou, a na stole ležela příloha novin Sport o vytrvalostních sportovcích, to nás hrozně nakoplo. Nasáli jsme z toho inspiraci a šlo to na výkonu poznat! Doběhli jsme nějak pod hrad Rabí, našli pěkný místo a šli spát.

Doufám, že vám to „nakopnutí“ vydrželo i dál!

Jo, sám se tomu trochu divím, ale vydrželo. Probudil jsem se hrozně nabitej, úplně jsem cítil energii v mým těle. Nějak nám blbnul vařič, tak jsme dělali kaši nad ohněm, k tomu čaj. Rychlá rozcvička a pokračovali jsme do Klatov. Já zapnul „autopilota“, běžel jsem po rovné dlouhé silnici, nevnímal okolí. Honza na mě ale křikl, někdo tam choval na zahradě lvici. Takže následovalo půl hodiny focení se s lvicí. No snad z těch fotek něco vyjde! Po minulé zkušenosti krásnýho spaní u vody míříme v Klatovech rovnou k přehradě a stavíme stan. Ten den byl myslím první déšť. No, ukázalo se, že stan docela protíká. Co se dá dělat. Ráno jsme to sbalili normálně a pak začly padat kroupy, konec.

10405346_879110852112431_2547089436656437959_n

Takže jste to zabalili? Nebo jste čekali, až bude hezky?

No, za dvě hodiny se udělalo hezky, tak jsme vyrazili, naším cílem byl Merklín. Tam se nám taky podařilo dorazit a zjistili jsme, že je tam disko ten den. No a tu historku asi nechci popisovat. :D

To nám právě musíš říct!

Tak dobře. Vydali jsme se tam a lidi na nás koukali, jako kdo jsme, asi sportovní hadry no. Dali jsme si dvě, tři piva, a že asi radši půjdeme. Byla asi tak jedna v noci, nic extrémního, jenže sekuriťák nemohl nejít v šatně moji bundu. Šel jsem se radši sám podívat, ale nebyla tam. Teď v bundě jsem měl čelovku a všechny doklady, dost blbý. Popsal jsem mu, jak bunda vypadala a on si dokonce vzpomněl, komu ji dal. Všichni se tam asi znají, protože mu hned volal. Bohužel bez výsledku. Nějak jsem se tam rozčílil, že musíme pokračovat do Plzně zítra, a že jsme na cestě kolem ČR, on najednou změnil přístup, prý jestli to jsme my a že o nás slyšel v rádiu. (Ne, nevím o tom, že by o nás mluvili v rádiu.) Tak mi dal svoje číslo, a že mi to ráno doveze a všechno zařídí. Ráno mu volám a nezvedá. To už začínalo být vážně blbý. Potom se mi ale okolo jedné ozval zpět, bundu mi dovezl! Byl jsem fakt rád, hned jsem ji kontroloval. Doklady všechny v pohodě, čelovka chyběla, ale to už jsem neměl sílu řešit. Bylo už pozdě na vybíhání další etapy, tak jsme si dali den volna. Jako určitě jsme tohle nečekali, když jsme se hecovali, že tam půjdem!

Haha, super příběh, příště určitě zas půjdete tipuju. Poslední zastávka, o které se chci bavit je Plzeň, jak to šlo tam?

Byli jsme plní energie a odpočatí, takže to fakt šlo jako po másle, 28 km jsme dali za 2,5 hodiny. Měli jsme sraz s kamarádama z Horsefeathers, vyprázdnili jsme kartu z kamery, dali si plzeň, spali u toho kamaráda, Čestmíra, díky ještě jednou!
603754_10155328189995363_8199606556763028410_n

Díky!

 

Můžete se těšit na další díl ještě v tomto týdnu, abychom dohnali skluz a informace byly aktuální! Jestli máte něco, co by vás zajímalo, pište mi na fb, nebo do komentářů a já to s Pozďou proberu!

Václav Havlíček

Jsem student VUT, ale původem ze Šumperka, kde mi taky v atletice dali základy běhu. Běhám pro radost, a pro radost taky píšu a tvořím s Tomášem tento web! Napište mi, a můžem se v Brně potkat!

Všechny mé příspěvky

Sledujte mě:
FacebookNike+



Přidej komentář: