Běhat s rozvahou

Vždy jsem se řadila spíš mezi sváteční běžce. Na běh jsem musela mít krásné počasí a dobrou náladu. V dubnu jsem se ale rozhodla proměnit se ve skutečného běžce. V běžce, kterého nezastaví ani zima, ani únava. Něco mě však možná zastavit mělo. Nebo alespoň přibrzdit.

Začala jsem naplno, dala jsem do toho všechno. První běh výklus po letňanském lesoparku, druhý a třetí běh kopečky, čtvrtý běh Nike trénink na Letné, kde jsme pilovali sprint. V pátek jsem si dala pauzu, cítila jsem se dost vyčerpaná. Ani to mě ale nezastavilo a o víkendu jsem si dala dvě vyjížďky na kole. V pondělí, místo abych se po víkendu cítila fresh, jsem byla velmi unavená a pokoušela se o mě chřipka. Sportovec by to možná zvládl, já ne. Jsem přesvědčená, že za to může na mě nepřiměřeně náročný trénink bez odpočinku. Řekla jsem si: takhle tedy ne. Sportovat ano, ale s rozvahou.

Předevčírem jsem opět s tréninkem začala. Byla jsem běhat v sobotu a v neděli. Dnes si dávám pauzu a zítra znovu vyběhnu. Jsem poučená, už se nikdy nebudu tolik přepínat. Běh by měl být hlavně o tom příjemném pocitu.

Odteď už budu sportovat s rozvahou. Snad mi to vydrží co nejdéle. Držte mi palce!

Michaela Hráchová

Třiadvacetiletá studentka objevující krásy běhu.

Všechny mé příspěvky - Website

Sledujte mě:
FacebookNike+



Přidej komentář: