Běh na běžeckém pásu – ano nebo ne?

Jak teď trochu víc běhám, tak jsem byl už potřetí letos okusit běh na běžeckém pásu. Vlastně ne potřetí, protože jsem na něm běhal poměrně často v lednu. No a mám z toho zase takové smíšené pocity.

Běžecký pás je pro mě taková záchrana, když se mi nechce jít běhat ven. Ne proto, že by bylo venku hnusně, spíš mě nebaví ta tma. Dá se sice běhat po městě, což taky dělám, jenže když si nechcete vyvrknout kotník, musíte si dávat sakra pozor na to, kam šlapete. Stav chodníků je otřesný. A taky mě nebaví pořád stejné trasy. Navíc, když chci skloubit běh s cvičením, nemám jinou možnost než jít běhat na pás. Před během je cvičení nesmysl, to bych toho asi moc neuběhl. A jít do posilovny po běhu mi taky nepřijde jako dobrý nápad.

Ale asi chápu cílovku běžeckého pásu – buď na něm běhají lidi, kteří nemají ambice ani chuť běhat venku a stereotypní běh na pásu jim vyhovuje, nebo ti, co posilují, ho mají jako kardio. Obě tyto skupiny jsou podle mě shodné v tom, že neřeší, jak a kolik uběhnou. Jdou si zkrátka jen zaběhat. A hlavně – podle mě na pásu neběhají takové vzdálenosti, respektive tak dlouho, takže jim to třeba ani nepřijde.

Teď jsem si ještě uvědomil, že už jsou vlastně běžecké pásy s obrazovkami a pásy, které dokáží simulovat běh krajinou. O těch já tu nemluvím, s těmi zkušenost nemám.

Už se těším, až si zítra zaběhám za světla. A co vy, máte to podobně?

Tomáš Potěšil

Běhám a snad mi to ještě nějakou dobu vydrží.

Všechny mé příspěvky - Website

Sledujte mě:
TwitterFacebookGoogle PlusNike+



Přidej komentář: